©2007 Jaroslav Burian

Fyzickogeografická charakteristika území

Řešené území je vymezeno územím obce s rozšířenou působností Hranicko. Tyto obce lze rozdělit do několika mikroregionů (Hranicko, Podlesí, Rozvodí, Mikroregion Záhoran). Některé z nich patří do několika mikroregionů zároveň a některé z nich do žádného (Teplice nad Bečvou, Špičky). V rámci této práce i v rámci projektu, do kterého je tato práce začleněna je pod pojmem Mikroregion Hranicko (dále MRH) chápána celá obec s rozšířenou působností.

V tomto pojetí tedy do MRH patří obce Bělotín, Býškovice, Černotín, Dolní Těšice, Horní Těšice, Horní Újezd, Hrabůvka, Hranice, Hustopeče nad Bečvou, Jindřichov, Klokočí, Malhotice, Milenov, Milotice nad Bečvou, Olšovec, Opatovice, Paršovice, Partutovice, Polom, Potštát, Provodovice, Radíkov, Rakov, Rouské, Skalička, Střítež nad Ludinou, Špičky, Teplice nad Bečvou, Ústí, Všechovice a Zámrsky.

Území Mikroregionu Hranicko leží v SV části bývalého okresu Přerov, dnes JV části Olomouckého kraje na rozhraní mezi Moravskou bránou a Podbeskydskou pahorkatinou. Rozloha zájmového území včetně nečlenských obcí je 325,4 km2. V zájmovém území žije přibližně 34 800 obyvatel (SLDB, 2001), z toho 20 000 v Hranicích. Tři obce mají více než 1 000 obyvatel, nejmenší obec (Dolní Těšice) má pouhých 43 obyvatel. Průměrná nezaměstnanost v zájmovém území je 9,67 % (SLDB, 2001).

Přehledová mapa Mikroregionu Hranicko

Hydrologie

Jak uvádí Vlček 1984, patří oblast Mikroregionu Hranicko do dvou povodí, a to do povodí řeky Bečvy a povodí řeky Odry. Dle dat získaných z Výzkumného ústavu vodohospodářského lze území rozdělit na 58 dílčích subpovodí. Na základě těchto dat bylo spočítáno, že 80% území spadá do povodí Bečvy a zbývajících 20% do povodí řeky Odry, která však územím neprotéká. Nejvýznamnějšími řekami je Bečva se svými přítoky Velička, Ludina a Juhyně. Vodní tok Luha je nejvýznamnějším, který odtéká do řeky Odry. Kolem Hustopečí nad Bečvou se nachází poměrně velké množství rybníků.

Řeka Bečva vzniká soutokem Vsetínské a Rožnovské Bečvy ve výšce 288 m n. m. Plocha jejího povodí je 1 625,7 km2 a délka toku je 119,6 km. U ústí je průměrný průtok 17,5 m3/s=1. Závěrečný úsek jejího toku před ústím do Moravy se nachází na území Hornomoravského úvalu.

Vodní tok Juhyně pramení v nadmořské výšce 695 m n. m. a ústí zleva do Bečvy u Choryně. Plocha povodí je 111,5 km2, délka toku je 32,9 km, průměrný průtok u ústí je 1,02 m3/s=1. Ludina pramení západně od Jindřichova v nadmořské výšce 535 m. Ústí zprava do Bečvy v Hranicích na Moravě v 245 m n. m., plocha povodí je 30,4 km2, délka toku je 15,1 km a průměrný průtok u ústí je 0,23 m3/s=1. Vodní tok Luha pramení severně od Jindřichova ve výšce 559 m n. m. Ústí zprava do Odry u Jeseníku nad Odrou v 225 m n. m. Plocha povodí je 95,4 km2, délka toku 29,2 km a průměrný průtok u ústí 0,53 m3/s=1. Velička pramení západně od Potštátu v nadmořské výšce 565 m. Ústí zprava do Bečvy v Hranicích na Moravě v 245 m n. m. Plocha povodí je 65,1 km2, délka toku 17,5 km a průměrný průtok u ústí je 0,50 m3/s=1.

Hydrologické členění

Geologie a geomorfologie

Z hlediska geomorfologie a geologie je území Mikroregion Hranicko velmi zajímavou oblastí. Nachází se na rozhraní dvou geomorfologických provincií, a to Západních Karpat (70 %) a České Vysočiny (30%). Česká Vysočina je v území tvořena Krkonošsko – jesenickou subprovincií, Jesenickou oblastí a celkem Nízký Jeseník. Ten se dále dělí na podcelek Oderské vrchy (okrsek Boškovská vrchovina) a podcelek Vítkovská vrchovina (okrsek Potštátská vrchovina).

Provincie Západní Karpaty se v Mikroregionu Hranicko dělí na subprovincii Vněkarpatské sníženiny a Vnější západní Karpaty. Vněkarpatské sníženiny jsou tvořeny oblastí Západní vněkarpatské sníženiny, celkem Moravskou bránou a podcelky Bečevská brána (okrsky Jezernická pahorkatina, Bečevská niva) a Oderská brána (okrsek Bělotínská pahorkatina). Subprovincie Vnější západní Karpaty je tvořena oblastí Západobeskydské podhůří, celkem Podbeskydská pahorkatina a podcelky Maleník (okrsek Maleník), Příborská pahorkatina (okrsky Hluzovská pahorkatina, Palačovská brázda, Valašsko – meziříčská kotlina) a Kelčská pahorkatina (okrsky Vítonická pahorkatina, Němětická pahorkatina, Provodovický hřbet, Loučská brázda a Tučínská pahorkatina). Celá zájmová oblast je charakteristická rovinatou nivou řeky Bečvy, procházející přibližně středem území od východu na západ a výrazně zvedajícími se pahorkatinami na severu a na jihu.

Po stránce geologického členění je oblast tvořena geologickou jednotkou Český masív (Moravsko-slezská oblast, Moravská část) a Západní Karpaty. Ze severu zasahuje Nízký Jeseník a z jihozápadu Karpatská předhlubeň.

Geomorfologické členění

Klima

Dle Quitta 1971 spadá oblast Mikroregionu Hranicko do 4 klimatických oblastí, všechny mírně teplé (MT 3, MT 7, MT 9, MT 10). Na základě Quittovy mapy klimatických regionů v měřítku 1: 500 000 získané v digitální podobě, bylo spočteno následující procentuální zastoupení těchto oblastí: MT 3 – 4,3%, MT 7 – 18,2%, MT 9 – 8,5%, MT 10 – 69%. Největší část území spadá do relativně nejteplejší a nejsušší kategorie MT 10. Severním směrem od Hranic následují úzké pásy regionů MT 9, MT 7 a dvě menší oblastí zařazené do kategorie MT 3.

Kategorie MT 10 a MT 9 lze charakterizovat dlouhým, teplým, suchým až mírně suchým létem. Přechodné období je krátké s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem. Zima je krátká, mírná, suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky. Kategorii MT 7 je možné popsat normálně dlouhým, mírným a mírně suchým létem. Přechodné období je krátké,s mírným jarem a mírně teplým podzimem. Zima je normálně dlouhá, mírně teplá, suchá až mírně suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky. Kategorie MT 3 je popisována krátkým, mírným až mírně chladným létem, suchým až mírně suchým přechodným obdobím s mírným jarem a mírným podzimem. Zima je normálně dlouhá, mírná až mírně chladná, suchá až mírně suchá s normálním až krátkým trváním sněhové pokrývky.

Biogeografie a pedologie

Culek 1996 rozděluje území Mikroregionu Hranicko na 3 bioregiony. Do severní části zasahuje přibližně na 1/3 území Nízkojesenický bioregion. Ten je od zbývajících necelých 2/3 území (Hranického bioregionu) oddělen pomyslnou spojnicí obcí Dolní Újezd, Milenov, Střítež, Odry. Kolem obce Bělotín zasahuje na malou část zájmového území z východu Podbeskydský bioregion.

Severní část Mikroregionu Hranicka, spadající do Nízkojesenického bioregionu je hercynského charakteru s pronikáním prvků karpatské i polonské podprovincie. Na plošinách převažují kyselé typické kambizemě, často oglejené až pseudoglejové. Převažuje biota 4. bukového stupně, při okrajích ostrůvky 3. dubovo-bukového stupně. V lesích převažují kulturní smrčiny, na svazích se místy nachází bučiny a suťové lesy. Hranice vůči Hranickému bioregionu je dána výrazným úpatím svahů Nízkého Jeseníku.

Největší část území Mikroregionu Hranicka spadá do Hranického bioregionu. Dominuje zde biota 3. dubovo-bukového a 2. bukovo-dubového stupně. Ve flóře i fauně zde dochází ke styku a prolínání prvků karpatského a hercynského podhůří. Převažují zde hnědozemě na spraši, které směrem k východu navazují na luvizemě na sprašových hlínách a oglejené luvizemě. V nivě řeky Bečvy převažují typické fluvizemě a glejové fluvizemě. V nivách menších toků se nachází i pelické černice. Naprostá většina půd je jílovitá. Potenciálně se zde vyskytují především dubohabrové háje. Na devonských vápencích jsou vyvinuty suťové lesy. Podél Bečvy se táhnou měkké luhy a údolní luhy. Hranice vůči bioregionu Podbeskydskému je nevýrazná.

Podbeskydský bioregion zasahuje pouze velmi okrajově do Mikroregionu Hranicko, a to pouze kolem obce Bělotín. Převažuje 4. bukový stupeň a 3. dubovo-bukový stupeň. Projevuje se zde vliv karpatské, ale i hercynské oblasti. Převládají zde vodou ovlivněné půdy, tedy pseudoglejové luvizemě, glejové fluvizemě nebo pseudogleje. Pro bioregion je charakteristická mozaikovitá fauna předkarpatských pahorkatin, blízká Hranickému bioregionu.

Ochrana přírody

Do oblasti Mikroregionu Hranicko zasahují nebo se v něm nacházejí lokality zařazené do evropské soustavy NATURA 2000. Jde vždy o lokality, které jsou zároveň zařazeny do jedné z kategorií maloplošně chráněných území v české republice (Libavá - PP, Soudkova štola - PP , Nad kostelíčkem - PP, Bečva - Žebračka - NPR/PP, Týn nad Bečvou - PP, Hranická propast - NPR, Choryňský mokřad - PR, Hustopeče - Štěrkáč - PP). Mezi maloplošně chráněná území patří Bukoveček - PR, Doubek - PR, Dvorčák - PR, Hůrka u Hranic - NPR, Malá Kobylanka - PR, Nad Kostelíčkem - PP, Těšice – PP, V Oboře - PP, Velká Kobylanka - PR a Zbrašovské aragonitové jeskyně - NPP.