©2007 Jaroslav Burian
Diskuse
Diplomovou práci lze rozdělit na dvě základní části. Cílem první fáze bylo vytvořit bezešvý územní plán Mikroregionu Hranicko (MRH). Pro tyto účely bylo nejprve nutné sesbírat 31 územních plánů obcí MRH. Právě kvalita těchto dat se ukázala jako klíčová pro celou práce. Třináct obcí mělo zpracováno územní plán pouze v analogové formě, zbývajících 18 obcí disponovalo územním plánem zpracovaným v digitální podobě.
Tištěné územní plány bylo nejprve nutné naskenovat, rektifikovat a zdigitalizovat do navrženého výsledného formátu shp. V nízké kvalitě získaných tištěných podkladů (opotřebovanost, nečitelnost, přesahy nebo naopak mezery mezi jednotlivými listy, neúplná legenda, nejasná legenda, srážka papíru) lze spatřovat jeden z hlavních zdrojů nepřesností. Pro tuto fázi práce byl použit produkt ArcGIS ve verzi 9.2 a lze konstatovat, že jeho možnosti pro prováděné postupy jsou velmi dobré.
Digitální územní plány byly získány ve formátech dgn a dwg. Prakticky všechny ÚP byly vytvářeny bez jakýchkoliv topologických pravidel nad nerektifikovanými rastry, tedy v místním souřadnicovém systému. Zpracování těchto dat spočívalo nejprve ve vyčištění topologických nepřesností (přetahů, nedotahů, neuzavřených polygonů, atd.) a následně v transformaci dat do správného souřadnicového systému (S-JTSK). Tato fáze zpracování byla provedena v přímo v programech určených pro práci s těmito datovými formáty, tedy Microstation V8 a Autodesk Map 3D 2005.
Následný převod dat do formátu shp se ukázal jako velmi problematický. Žádný z nástrojů pro převod mezi těmito formáty nedokázal provézt bezchybnou transformaci těchto dat. V mnoha případech se stalo, že některé objekty nebyly převedeny vůbec. K tomu docházelo ze dvou důvodů. První důvod je nemožnost zasahovat do „blackbox“ metod pro převod dat. Převodní software tedy vždy automaticky vyhodnocuje, která data klasifikovat jako polygon, která jako linii a která jako bod. Druhým důvodem je chybné zpracování dat v prostředí CAD. CAD umožňuje vytvářet data mnoha různými způsoby (linii několika druhy úseček, plochy několika typy polygonů, body několika typy buněk), avšak ne všechny tyto typy jsou podporovány při převodních operacích.
Při převodu tak docházelo velmi často k nesprávnému zařazení objektů do kategorií, k nesprávnému přiřazení popisků k objektům, nebo naopak k situacím, kdy nebyly některé objekty vůbec převedeny. Velmi často tedy byla nutná pečlivá vizuální kontrola vytvářených dat. Při vytváření takto velkého množství dat je v praxi běžná kontrola minimálně jednou další osobou. Tato kontrola však provedena nebyla, takže se ve vytvořených datech mohou vyskytovat některé chyby z přehlédnutí.
Celý tento převodní proces a zejména jeho postprocesing byl velmi časově náročný. Převedení jedné obce z CAD do GIS trvalo průměrně 18 hodin. Tento čas byl větší než v případě ruční digitalizace. Důvodem je skutečnost, že v případě manuální digitalizace byla hned od počátku vytvářena kvalitní, topologicky správná data a nebyla tedy nutná žádná další korekce, na rozdíl od mnohdy chybně převedených vektorových dat.
Výsledné územní plány jednotlivých obcí ve formátu shp bylo dále nutné sloučit jak po stránce geometrie (metoda „merge“) tak po stránce atributů (generalizace). Bylo zjištěno, že některé územní plány na sebe prakticky nenavazují (chyby na straně zpracovatele ÚP) a některé se překrývají. V případě liniových vrstev byly k sobě linie připojovány tak, aby na sebe přirozeně navazovaly. Obtížnější situace bylo nutné řešit v případě polygonových vrstev. Tímto způsobem byla do dat zanášena záměrně další nepřesnost, kterou však kompenzuje výsledný bezešvý plán. Finálním krokem tvorby bÚP bylo sloučení legend jednotlivých územních plánů do výsledné podoby.
S ohledem na podrobnost jednotlivých územních plánů ve smyslu měřítka (1 : 2 880, 1 : 2 000, 1 : 5 000, 1 : 8 000) je otázka výsledného měřítka diskutabilní. Většina ÚP byla zpracována v měřítku 1 : 5 000 a obsahovala také četné výřezy (1 : 2 000) mnohdy však řešené pouze formou „zvětšení jednotlivých objektů“. I přes uvedené skutečnosti lze označit výsledné měřítko bÚP jako 1 : 5 000.
Takto zpracovaný bÚP vstupoval společně se sesbíranou sadou digitálních fyzickogeografických dat do další části diplomové práce. Bylo provedeno fyzickogeografické hodnocení rozvojových aktivit prostřednictvím analytických nástrojů GIS. Byl navržen přístup „analýzy konfliktů“, která vyhledávala místa, kde dochází ke střetům mezi fyzickogeografickými předpoklady území a lidskou činností (stávající i navrhovanou). Tento postup byl realizován metodou „overlay“ v prostředí ArcGIS 9.2. Jako teoretického základu pro stanovení „konfliktů“ byly používány metodiky pro hodnocení krajinného potenciálu a dále potom metodiky pro tvorbu územních plánů, například celostátně platné Limity (viz. kapitola 11. Literatura).
Tímto „konfliktním“ přístupem bylo zpracováno přibližně 20 fyzickogeografických témat. Ty však rozhodně nepokrývají kompletní výčet všech možný střetů. Byly nejprve vybrány takové, které má význam v daném území řešit (např. sopečnou činnost pochopitelně ne) a dále potom ty, pro které bylo možné získat přesná digitální data. Opět lze v souvislosti s tím zmínit problematiku získávaní kvalitních digitální dat, která jsou pro provádění analýz v prostředí GIS klíčová. Práci by dále bylo možné rozvinout směrem k analýzám všech možných fyzickogeografických podmínek.
Na některé sledované střety se v literatuře názory rozcházejí. Zatímco jeden autor považuje některý střet za kritický, druhý ho hodnotí jako méně závažný. V současné územně plánovací o konečném rozhodnutí o výstavbě rozhodují úředníci a je tedy na nich, jak budou daný konflikt považovat za závažný. Z těchto důvodů je možné, že jsou stále urbanizovány záplavové zóny, ochranná pásma lesů nebo například sesuvná území. V souvislosti s tím by bylo zajímavé navrhnout ohodnocení jednotlivých konfliktů stupněm vážnosti. V práci jsou konflikty do kategorií rozděleny spíše pracovně (účelově), protože jejich klasifikace nebyla cílem této práce.
V případech, kdy dochází v některých místech pouze k částečnému překryvu (střetu) sledovaného využití země s přírodními předpoklady, je otázka polohové přesnosti dat velmi důležitá. V tomto bodě lze spatřovat největší úskalí této práce. Pokud není možné považovat vstupní podkladová data za naprosto správná, není možné ani analýzy prováděné nad těmito daty považovat za korektní. Pokud by byly k dispozici přesné digitální územní plány (jak obsahově, tak polohově), bylo by možné považovat i výsledky této diplomové práce za mnohem přesnější.
Výsledky práce byly zvizualizovány formou geoinformačního projektu v prohlížečce dat Kristýna GIS. Ta je umístěna na přiloženém DVD, které je vytvořené formou „samospustitelného“ média a není tedy nutná žádná instalace. Jako další způsob vizualizace bylo vytvořeno 10 tištěných map ve formátu A2, které znázorňují vybrané nejvýznamnější konflikty. Jednou z příloh práce je také sada 79 tabulek, které obsahují rozlohy ploch zasažených každým konfliktem.
Všechny výsledky jsou zpracované formou, která umožňuje velmi snadnou implementaci například do městského GIS nebo web GIS aplikace. Proto také budou tyto výsledky využity jako významná datová sada pro mapový server, který je vytvářen v rámci projektu INNOREF pro Mikroregion Hranicko.
Práce svými výsledky a závěry poukazuje na poměrně velké množství konfliktů mezi přírodou a lidskou činností, ke kterým dochází v Mikroregionu Hranicko. Ty je možné detekovat a předcházet jim pouze za situace, kdy budou k dispozici kvalitní a přesná digitální data. Absence takovýchto dat je v současnosti jednou z bariér rozvoje kvalitního prostorového plánování pro potřeby rozvoje regionů.