| Čekání | Jaroslav Burian/Jaroslav Burian |
|
Když tu tak sám v pokoji sedím a v duchu přemítám Od tebe daleko nejmíň stovky kilometrů v hlavě počítám Co asi děláš jakej´s měla den v představách vymýšlím Doufám že v myšlenkách tvých se aspoň někdy na malou chvíli nacházím Ref: Co když už nezavolá mám teď strach říct Tu scénu před sebou mám bojím se ji snít Jaké je rozuzlení osudu dvou lidí Kteří budoucnost svou v sobě vidí Zda v životech svých své cesty lásky navzájem protkají Venku prší a do mých snů mi teď tak trochu zatéká Co když teď jistota lásky mi mezi prsty právě utíká Snad vrtkavost štěstí na jazýčku vah se ke mě konečně přikloní A překonám všechny nástrahy co pro mě pestrý osud připraví Ref: Co když už nezavolá mám teď strach říct... Na okně černej kocour do ulice kouká a já se dívám s ním Tajně doufám, že tě brzo v letních šatech s úsměvem na rtech uvidím I když tu nejsi já stále cítím tvoji ruku a tvůj dech Skládám ti píseň při který mě samotnému mrazí po zádech Ref: A potom zvonek zvoní ty ve dveřích Činy předchozích dnů nebyly jen hřích Tak tady mě máš jak jsi chtěl mít Cestou mých vlastních dnů chci s tebou dál jít V dobrým i zlým můžem spolu navěky žít |