| Poslední setkání | Jaroslav Burian/Jaroslav Burian |
|
Návraty zázraků co občas se stávaj Přichází náhodou dlouhý nebývaj Pocity doteků co cítím tak rád Jsi jejich příčinou umíš je dát Po dlouhých měsících pouhého snění Má přijít setkání které však není Co je tou překážko která nám brání Popustit uzdu svých citů a přání Poslední setkání a jít Co mohli jsme si dát co mohli vzít Poslední pohled do očí Vzpomínky jak film se přetočí Návraty pocitů co byly dřív v nás V srdcích se rozbíjí z rozumu hráz Myšlenky létají v hlavách se honí Žádná však neřeší co je mým přáním Když telefon nezvedáš nadějí ztrácím Zoufalství propadám domů se vracím Slova mi scházejí neznám jich víc Možná že pochopíš co jsem chtěl říct Poslední setkání nás dvou Co dali jsme si bylo jenom hrou Poslední úsměv slzí pár Je těžký v sobě tlumit citů žár |